Home
Štrégl se čte rychle a s chutí

Jiřímu Laternovi, hrdinovi nového románu Už neusínej od Richarda Štrégla, nejprve vymizí z paměti posledních 15 let vlastního života, aby se pak jen s velkou námahou snažil dopátrat, kým ta léta byl, co dělal, s kým a proč. A také kdo mu ukradl třetinu života. (recenze)

Svou velkou lásku Mariku naposledy Jiří viděl někdy v únoru roku 1991, když mu bylo pětadvacet. Dnes je mu čtyřicet, píše se rok 2006, jenže pro Jiřího to bylo předevčírem.

Slibnému vědecko-fantastickému námětu nezůstal mírně pokročilý spisovatel Richard Štrégl skoro nic dlužen (první román Davidova obruč mu vyšel v roce 2005). Jeho hrdina se snaží zorientovat ve vlastním životě jako v cizím, objevuje technické vymoženosti 21. století, ale i nové charaktery svých bližních. Pro jeho situaci je typické, že to, co ještě včera spřádal jako svou budoucnost, stalo se minulostí, a navíc pravděpodobně prožitou způsobem, za který na sebe opravdu nemůže být pyšný. Celkem nekompromisně svému zatím neznámému suplovi říká Debil.

Podobně jako ve svém první novele, i v příběhu Už neusínej si Štrégl pohrává s časem. Respektive, čas si pohrává s jeho hrdiny. Mění jejich osudy, vůli a vztahy. Jejich plány a schopnosti je uskutečňovat omezuje jen do velmi krátké časové úsečky, za jejímiž krajními body jsou bezmocní.

Mezi nimi však příběh plyne logicky, v pravidelném tempu, které čtenáře nutí neustále vyhlížet kupředu; ani ne tak v očekávání dějových zvratů, jako spíše z nedočkavosti: kdy už se setkají, co si asi řeknou (dialogy jsou velmi dobré!), napadne ho/jí to?... A Štréglův text čtenáře vede stejně bezpečně, jako dobře upravená stopa vede lyžaře po svahu v Maurachu, kde Jiřího cesta po zbytcích vlastní budoucnosti začíná, až ke koncovému bodu. Co se stane za ním, se v recenzích neprozrazuje.

Ve srovnání s jeho prvotinou je druhý pokus R. Štrégla slohově výrazně plastičtější a barvitější. Autor sice ani v románu Už neusínej nezapře své profese novináře a odborníka na komunikaci, ale píše pomaleji, což příběhu kupodivu svědčí. Smybolika srovnávání se s vlastním životem na prahu krize středního věku, situace „já je někdo jiný“ i motiv bezmoci vůči manipulaci kýmsi „ze zálohy“ jistě některým románovým postavám nabízí ostřejší rysy nebo delší stíny, některým scénám hlubší perspektivu. Ty ale Štrégl obětuje Crichtonovskému stylu vyprávění, kde symbolem je příběh sám. A to je oběť vcelku ušlechtilá.

Richard Štrégl: Už neusínej, vydal Volvox Globator, 206 stran.







Publikováno: 23.11.2009     Poslední aktualizace: 23.11.2009

Mám zájem o zasílání informací o nových článcích a změnách na serveru na e-mail:
Chci poslat známému odkaz na tento článek e-mailem:


Provozováno na m@gnetpro