Home
Burza bere i životy

Německý miliardář Adolf Merckle spáchal sebevraždu. Jeho rodina říká, že je obětí finanční krize. Ale to není přesné. Merckle především prohrál na burze. (komentář)

Sebevražda podnikatele Adolfa Merckla, pátého nejbohatšího Němce a 94. nejbohatšího člověka na světě podle žebříčku časopisu Forbes, bude patrně dalším příkladem při srovnávání probíhající světové hospodářské krize s krizí první poloviny 30. let minulého století. Také její počátek byl poznamenán sebevraždami náhle zchudlých obchodníků, bankéřů a podnikatelů.

Dnešní svět se ale od tehdejšího velmi liší. Včetně světa burzovního. Informací je více a jsou dostupnější. Elektronické obchodování umožňuje rychlejší reakce na změny situace. Počítačové programy zrychlují sestavování technických a fundamentálních analýz. Zesílil státní dohled nad veřejnými trhy. A když už dojde na problémy, státy se mnohem hlouběji a mnohem velkoryseji angažují v jejich řešení.

Adolf Merckle ve svých 74 letech paltil za konzervativního, uvážlivého obchodníka, jenž stál oběma nohama pevně na zemi. Přesto jej vstup do pozice na titulu Volkswagen na špatném konci trhu zničil. A nebyl zdaleka sám. Jak se to stalo?

Akcie VW patřily k nejvýkonnějším titulům na německé burze. Na podzim roku 2006 stály něco přes 50 eur, jejich kurz rostl prakticky celý následující rok a v září 2007 se ocitl na 150 eurech, tedy téměř trojnásobku. Ani počínající úvěrová a finanční krize však jejich růst nezastavila a v listopadu 2007 se akcie VW prodávala za 200 eur. Toto krátkodobé maximum bylo překonáno loni v červenci, když VW jednak vykazoval stále velmi dobré hospodářské výsledky, a jdnak byla rozhodnuta soudní pře o neprodejnost balíku akcií, jenž byl v držení spolkové země Dolní Sasko, kde Volkswagen sídlí.

O posílení svého akciového podílu projevila živý zájem automobilka Porsche. Investoři to hodnotili pozitivně. Slibovali si především změnu v dosti konzervativním a setrvačném stylu řízení koncernu. V září a říjnu kurz akcií VW vystoupal nejprve na 300, pak až na 400 eur, aby se záhy během několika seancí zřítil zpět k „zabetonované“ dvouseteurové hranici.

Řada obchodníků v této době vstoupila do tzv. krátkých pozic. Tak se nazývá spekulace na pokles ceny. Obchodník si vypůjčí akcie, zpravidla od nějakého dlouhodobého investora, prodá je na burze a očekává, že až kurz klesne, nakoupí je levněji zpět a vrátí. Poslední příležitost k ziskovému uzavření takového obchodu dal prudký několikadenní pokles kurzu, který burzovnímu zeměřesení bezprostředně předcházel. Tento pokles se dal velmi dobře odhadovat. Zároveň však technická analýza v té době nedávala dostatek spolehlivých signálů o změně dlouhodobého (rostoucího) trendu. Přesto poměrně hodně spekulantů v krátké pozici setrvalo, spoléhajíce na ochranné stop-lossy (automatické uzavření ztrátové pozice v případě, že se trh vypraví opačným směrem než zamýšlený obchod).

Oznámení Porsche však ze dne na den vyhnalo kurz papíru Volkswagen z 200 nad 460 eur. Panické uzavírání krátkých pozic, tzn. rychlé nákupy akcií, vytáhly cenu během denního obchodování dokonce až nad 600 eur za kus. Při podobných cenových skocích se stává, že ochranný stop-lossu je přeskočen, příkaz se provede za výrazně horších cenových podmínek a protože takových příkazů je zadaných velké množství, velikost a síla cenového skoku se ještě znásobí.

Spekulanti „na krátko“ tedy na trhu VW utrpěli těžké ztráty. Jen finančně velmi silní obchodníci mohli vydržet do konce listopadu, kdy se kurz ještě dotkl hranice 250 eur. Mohli vydržet také obchodníci, jejichž angažovanost v jediném titulu odpovídala celkové velikosti jejich spekulativního kapitálu, nebo-li nevsadili vše na jednu kartu, protože i s takovou možností, že na uzavření pozic se ztrátou předem plánovanou jako přípustnou nebude čas, je nutné na burze počítat.

K obchodníkům, kteří dokáží správně hodnotit rizika a velmi konzervativně řídí své peníze, se prý řadil i Alfred Merckle. Měl pověst obchodníka, jenž byl vším jiným, jenom ne gamblerem, jak jej později nazvaly německé noviny. Přesto zřejmě na trhu VW hrál s větší částí rodinného jmění, než si mohl dovolit. Nepomohlo mu ani to, že firmy patřící rodině generují roční tržby přes 30 miliard eur. V poměru k tomu utrpěná ztráta 400 mil. EUR, jak ji na základě informací z bankovních zdrojů odhaduje agentura Reuters, nevypadá jinak fatálně. V podmínkách hospodářské krize se ji však Mercklovi nepodařilo pokrýt. Nezískal úvěry od bank, nenašel pomoc ani u vlády Badenska-Würtenberska. Přičemž za hospodářské povznesení tohoto spolkového státu Merckle v roce 2005 obdržel Německý kříž za zásluhy.

A to je rubová strana dnešních kapitálových trhů. Jsou volatilnější, méně racionální, pohyby davu jsou prudší. Proti minulosti se ale nezměnilo to, že burza dokáže na jednu stranu nadělit velké jmění, ale dokáže ho také vzít. I životy.

- das -




Publikováno: 07.01.2009     Poslední aktualizace: 07.01.2009

Mám zájem o zasílání informací o nových článcích a změnách na serveru na e-mail:
Chci poslat známému odkaz na tento článek e-mailem:


Provozováno na m@gnetpro