Home
Nejde o druhé platy, ale o demokracii

Novináři řeší, co podniknou hejtmani se svými druhými platy od zákonodárných sborů, respektive jak zákonodárci naloží se svými druhými platy hejtmanů. Pozornost by se ale měla více věnovat samotné skutečnosti souběhu funkcí. Může vést až k nastolení diktatury. (komentář)

Vykonávají dvě povolání, pobírají dva slušné platy a jsou zavaleni službou státu a lidu. Poměrně snadno se dokáží zříci jednoho se svých platů. Jedné ze svých funkcí jen velmi vzácně. A tak jsou ministry vlády, starosty, krajskými hejtmany, a zároveň poslanci či senátory.

Ale proč? Kdo je o to žádal, komu tím prospívají? Sobě? Straně? Nepochybně. Občanům? Těm ze všeho nejméně.

Demokratický stát se opírá o moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Mají být vzájemně odděleny. V Česku nejsou. Moc výkonná a zákonodárná vrostly do sebe již dávno a kvalita řízení státu tomu odpovídá. Nejde o žádnou formalitu. V loňském roce, v době přípravy na naše předsednictví EU, odmítala opozice párovat absence poslanců-ministrů při důležitých hlasováních, takže ministři vlády museli zdvihat paže na Malé Straně a nemohli pracovat v Bruselu. Pro někoho snad úsměvná historka. Jenže jsou-li ministři vlády (včetně premiéra) zároveň poslanci, ač je jich mezi 200 zastupiteli jen hrstka, ve „stojedničkové“ přesile fakticky schvalují své vlastní zákonné návrhy. Další ministři vlády je v Senátu potvrdí.

Hejtmani v zákonodárných sborech jsou na tom podobně. Kraje mají zákonodárnou iniciativu, takže se také mohou dostat do střetu zájmů, když mají coby volení zástupci lidu schvalovat zákonná nařízení. V předvolebních proslovech šéfové měst či krajů prohlašují, že např. v Senátu budou prosazovat zájmy kraje, respektive obce. Jenže mezi prosazováním zájmů a schvalováním zájmových předpisů je docela podstatný rozdíl – rozdíl mezi demokracií a tím druhým. Jsou-li nejvyšší zástupci moci výkonné zároveň zástupci lidu, ztrácí lid kontrolu nad výkonnou mocí. Kde není kontrola, klesá kvalita výkonu. V tom lepším případě. V tom horším a dosud v historii obvyklejším dochází ke zneužití moci.

Nejvíce pozornosti souběhem funkcí vzbudil v poslední době poslanec a hejtman David Rath. Právem. Někoho dráždí jeho dva vysoké platy. Jenže o ty vůbec nejde. Dokonce ani jemu ne. Pozornost je Davidu Rathovi nutné věnovat proto, že patří k lidem velmi nebezpečným, u kterých souběh funkcí výkonné a zákonodárné se stává pro demokracii smrtící zbraní.

Nebezpečný je již jeho obdiv k nositelům absolutní moci. Není to ale slepá vášeň. On se od nich velmi bystře učí tuto moc získávat. Jako poslanec mohl protestovat proti zdravotnickým poplatkům horem dolem. Jako hejtman je na 90 procentech státního území fakticky zrušil. Učinil to způsobem ne nezákonným a navíc takovým, jímž si získal vazalství zřejmě většiny obyvatel venkova.

Ti, kteří dnes podepisují darovací smlouvy, by se zachovali stejně i za Husáka. To, že jsou také proti poplatkům, z nich občany neudělá.

Protestovat proti zákonu demonstrací, či snad dokonce občanskou neposlušností, vytváří a upevňuje občanskou společnost. Ale očůrávání zákonů, které je naučil zákonodárce sám a nyní jako lidový vůdce konečně ukázal všem, že to jde, když se chce, nemá s občanskou společností nic společného. Přijmout dar a uznale pokývat hlavou, tak probíhá výcvik stáda ovcí. A Rath jde ještě dál. Potřebuje ve stádu agilnější a loajálnější jedince, bude tedy rozdávat svůj druhý plat.

Ve středních Čechách promluvil Opeřený had. Promluvil hlasitě a zřetelně. Natolik zřetelně, že jej kromě Davida Ratha musejí slyšet i obyčejní lidé. Jenže nechápou, nebo nedbají.

Kolik nositelů moci výkonné zároveň schvaluje své vlastní zákony? Není to nebezpečné? Je pravdou, že ne každý z nich má takový talent, jako David Rath. Ale jako členská základna Spolku Opeřeného hada jsou znepokojující.

- jef -




Publikováno: 04.02.2009     Poslední aktualizace: 04.02.2009

Mám zájem o zasílání informací o nových článcích a změnách na serveru na e-mail:
Chci poslat známému odkaz na tento článek e-mailem:


Provozováno na m@gnetpro